1. Měl jste možnost v mládí strávit půl roku v Guineji. Jak jste se tam dostal a jaké to bylo?
Táta pracoval pro Teslu Hloubětín, která vyráběla televizní a rozhlasové vysílače. Jako montér, resp. šéfmontér jezdil na vysílače nejen po Československu, ale i do zahraničí, kde tehdy firma získala zakázky. Jedna z těchto zakázek se realizovala v Guineji, což je republika, nacházející se na západním pobřeží Afriky při pobřeží Atlantského oceánu. Vysílač se stavěl přímo v hlavním městě Konakry, tedy na jeho periférii. V té době bylo umožněno zaměstnancům, kteří byli na montáži déle než jeden rok, vzít si sebou po nějaké době i rodinu. Strávil jsem tam celkem cca půl roku na konci 5. třídy a na začátku 6. třídy základní školy. Jako dítě jsem vše vnímal jinak než dospělí. Pro mne to bylo dobrodružství – o víkendech se jezdilo malým trajektem na protilehlý ostrov Kassa na v té době téměř nedotčené pláže, popř. jsme jezdili ještě s dalšími Čechy autem na výlety do vnitrozemí. V týdnu jsem se učil doma a pak odpoledne jsme chodili na nedalekou pláž se koupat.
2. Vaše kariéra je naprosto obdivuhodná. Co považujete za největší úspěch?
Ono těch milníků bylo více, některé se s odstupem doby zdají být až úsměvné. Když jsem nastoupil na konci roku 1992 na MPO, po delimitaci z tehdejšího Federálního ministerstva zahraničního obchodu, kde již byla v rutinním provozu terminálová síť s kancelářským systémem Uniplex, tak jsem zjistil, že na celém ministerstvu bylo jen cca 50 koncových stanic. Takže se začínalo skoro od nuly. Zhruba v roce 1994 jsme zprovoznili na MPO e-mailovou poštu, jako jeden z prvních ústředních orgánů veřejné správy, od roku 1995 provozujeme elektronickou spisovou službu (opět jako jedni z prvních) atd. Nyní provozujeme 76 informačních systémů, které jsou v naší správě a dalších 79 externích, které na MPO využíváme.
Nelze jednoznačně říci, co byl největší úspěch, spíše, kromě výše uvedených bych vypíchl několik významných milníků, resp. informačních systémů, u jejichž zrodu jsem měl tu čest být: portál na podporu podnikání a exportu BusinessInfo.cz, CRM systém pro sdílení informací mezi obchodními rady, pracovníky zahraničních zastoupení CzechTrade a CzechInvestu a MZV a MPO, Registr živnostenského podnikání (IS RŽP), na Ministerstvu dopravy jsem se podílel jako krizový manažer při „zachraňování“ Registru vozidel, projekt "Ošetřovné pro OSVČ“ spuštěný během pandemie covidu, informační systém Licenční správy MPO, AIS MPO pro národní dotace aj.
3. Máte recept na dobře fungující úřad?
Univerzální recept asi neexistuje. Ten kdybych měl, určitě bych se o něj podělil. A otázkou je, zda by fungoval v jiném prostředí. Ač se to nezdá, tak i když všechna ministerstva rámcově fungují podle stejných pravidel (myslím jejich vnitřní chod), tak každý úřad má svoji odlišnou „podnikovou“ kulturu, jiné zažité mechanismy vnitřního chodu, a to i úřadů o zhruba stejné velikosti. Pokud bych měl dát nějakou radu, a bude asi nepopulární, tak by to bylo, aby politici neměnili za každou cenu osazenstvo úřadu a více se spoléhali na odbornou erudici stávajících úředníků. Jasně, že to nelze brát doslova, někdy je změna nutná, ale tyto změny by měly proběhnout na základě zralé úvahy při zachování know-how a zajištění kontinuity činností.
4. Kolik ministrů jste zažil?
Během mé funkce jako ředitel Odboru informatiky jich v rámci samostatné České republiky jich bylo 17 plus dva ministři bývalého Federální ministerstva zahraničního obchodu.
5. Co vás na práci nejvíc baví?
Velmi vzrušující je tvořit a budovat informační systémy, které lidem pomáhají v jejich práci, podílet se na jejich architektuře. Tato práce je nikdy nekončící proces, který nikdy není jednotvárný, musíte se neustále vzdělávat a držet krok s technologickým vývojem. Každým dnem je třeba řešit nové výzvy.
6. Poradil byste něco začínajícím úředníkům?
Můj první šéf na MPO náměstek ministra Ing. Václav Petříček při svém odchodu z úřadu vedoucím pracovníkům v „jeho“ divizi věnoval 10 rad, které nazval Desatero úředníka. Poradil jim to, co radil on nám. Bohužel jsem ty rady někam založil a nemůžu je najít…
7. Jaké digitální nástroje vám usnadňují život mimo práci?
Nejsem žádný geek informačních vymožeností, spíše pokročilý uživatel . Mám mobil a v něm různé vychytávky – mapy, jízdní řád, platební brána apod. V domácí síti máme připojena všechna zařízení, které připojit lze – od domácí NAS, přes PC, notebooky, chytré telefony a televizi. Kromě toho čas od času využívám služeb ChatGPT, popř. Copilot, ale musím říci, že ne vždy mě jejich výstupy uspokojují, co se kvality a úplnosti informací týče.
8. Napsal jste svou první knihu, jaké to bylo být spisovatel? Budete v psaní pokračovat?
Nazývat moji práci „Katalog okresních razítek poštovních úřadů na Slovensku a Podkarpatské Rusi“ knihou je příliš nadnesené, tudíž se necítím být ani spisovatelem. Tato publikace oslovující jen velmi úzký segment filatelistů zabývajících se poštovní historií byla výsledkem více než desetiletého bádání. A jaké to bylo? Mravenčí práce pídění se po podkladech, jejich vyhodnocování a vymýšlení způsobu prezentace zjištěných skutečností. S ohledem na časovou náročnost neplánuji zatím něco podobného tvořit. Nikdy ale neříkej nikdy. Nyní spíše čas od času publikuji krátké odborné články v časopise Filatelie, popř. v odborných zpravodajích.
9. Co plánujete do budoucna? Máte rybářské pruty anebo houpací křeslo?
Toť otázka. Plánů je spousta a čas je nějak stále rychlejší. Takže kromě sportu (běžky, kolo, plavání, bruslení), filatelie a zahradničení jsem se ještě dal na trénování dětí v baseballovém oddílu a to je ten správný adrenalin. Někdy ty jejich zápasy prožívám více než ta děcka.
