Zákon o právu na digitální služby není jedinou záležitostí, kterou by se měly zabývat úřady a veřejné instituce. Digitální služba by totiž měla být přístupná i těm, kdo potřebují s ohledem na své zdravotní postižení používat online formuláře nebo webové stránky prostřednictvím tzv. asistivních technologií, které jim jejich obsah zvětší nebo přečtou umělým hlasem.
Nevidomí, slabozrací a jinak zdravotně hendikepovaní spoluobčané, kteří si kvůli potenciálním bariérám neporadí s webovou stránkou ani online formulářem, mají také právo na digitální službu. Instituce pro ně tedy musí digitální možnosti podání žádostí a vyplňování formulářů upravit tak, aby je mohli používat i tehdy, když s nimi musí pracovat třeba bez zrakové kontroly. Zjednodušeně se tomu říká přístupnost a už dnes ji upravuje Zákon č. 99/2019 Sb. o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, který navazuje na Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Už pět let jsou tedy v českém právu zakotveny povinnosti, jak zajistit přístupnost webových stránek a aplikací lidem se zdravotním hendikepem.
Co říká zákon a jak se budou měnit pravidla
Nutno říct, že tento zákon nepokrývá všechny požadavky na přístupnost a především z hlediska zajištění uživatelské přívětivosti rozhraní pro uživatele se zdravotním postižením je nedostatečný. Bohužel, ani toto legislativní minimum dnes řada veřejných institucí nesplňuje. Loni v prosinci pak čeští zákonodárci schválili Zákon č. 424/2023 Sb. o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb, který uvádí do české legislativy evropskou směrnici o přístupnosti k některým výrobkům a službám. Tento zákon je už podrobnější a klade na veřejné instituce větší požadavky. Účinný bude od 28. června 2025, instituce tak mají už jen zhruba rok na jeho naplnění. Co to znamená?
Úřady by se neměly spokojit s tím, že splní požadavky zákona o právu na digitální službu a nejpozději do února příštího roku umožní občanům vyřizovat agendu elektronicky, ale musí svoje online formuláře a samotné webové stránky přizpůsobit tomu, aby byly použitelné i pro zdravotně postižené. Což v první řadě znamená zajištění jejich technické přístupnosti a kompatibility s asistivními technologiemi - takové rozhraní by tak mělo být bezproblémově použitelné i s odečítačem obrazovky, při změně jiného než standarního barevného schématu, změně velikosti písma či formátování textu. Po obsahové stránce by pak měl nabízet či verzi ve snadno srozumitelném nebo znakovém jazyce, audio záznamy opatřené přepisem či videa s titulky a audio popisem.
Nestačí si odškrtnout, že je splněno
Že to není samo sebou a mnohé instituce upravují svoje digitální služby pouze tak, aby splňovaly jen naprosté minimum z požadavků na přístupnost, velmi dobře vědí zástupci projektu Théseus, za kterým stojí středisko Teiresiás Masarykovy univerzity v Brně zaměřené na přístupnost studia. Nejen z jejich zkušeností vyplývá, že úřady často řeší přístupnost svých digitálních služeb bez konzultace jak se zástupci hendikepovaných, tak s odborníky na tuto tematiky, a tudíž jejich služby sice splňují požadavky zákona, ale prakticky jsou nepoužitelné nebo se dají používat jen komplikovaně.
Pokud tedy nemáte vyřešenu přístupnost vašich digitálních služeb nebo si nejste jisti, zda vaše řešení vyhovuje požadavkům uživatelů, konzultujte plánované úpravy s těmi, kdo přístupnosti opravdu rozumí. Vybrat takové konzultanty vám může pomoci třeba článek Jak dobře vybrat konzultanta na přístupnost a inkluzivní design.
