Pavel Nemrava byl skvělý společník pro řadu zaměstnanců 602, ve které strávil bezmála 30 let. Logicky jsme se ho zeptali hlavně na to, co si už pamatuje jen on... a Richard Kaucký.
Pojďme na samotný začátek. Co se vám vybaví za vzpomínku?
Začalo to vlastně už v roce 1989 v garáži… Ještě jsem pracoval na dráze a po příchodu domů se formátovaly a kopírovaly diskety, aby bylo druhý den co prodávat. V dubnu 1990 jsem nástupem do SW602 ukončil svojí čtyřměsíční kariéru na pozici předsedy odborů naší organizační jednotky na dráze.
Být odborářem na dráze, to zní jako terno. Nelitujete?
:-) To bylo velké vysvobození a totální změna. Místo dohadování s odboráři, proč mají jen jedny noviny a vedle na pracovišti mají dvoje, jsem najednou pracoval s Richardem na prodeji texťáku. Od začátku jsme v 602 měli vlastně jediný úkol: organizovat a postupně zjednodušovat prodej T602 tak, aby klienti platili podporu, a aby se jich prodalo co nejvíc. Jestli si dobře pamatuji, prodali jsme v České republice, kde bylo tenkrát okolo 500 tisíc počítačů, kolem 150 tisíc licencí textového editoru. Když jsme se zeptali Jirky Hanzala, kolik má objednávek, ukázal palcem a ukazováčkem - asi 5 cm.
Ale Vy jste přesto na chvíli 602 opustil.
Na tři roky jsem šel do světa na zkušenou – reklamní agentura, Ministerstvo spravedlnosti a ČKD Holding, ale pak se strašně rád vrátil. Stejně jsem celou tu dobu po očku sledoval, jak se 602jce daří. No, vrátil jsem se v roce 1997, tedy v době, kdy vypukl velký boj o pozici Windows texťáku. Byla to velmi vzrušující doba. WordPerfect, AmiPro, Word… Nakonec jsme zůstali jen my a Microsoft.
A pak bohužel jen Word...
V té době se ještě pár kusů T602 občas prodalo. Vzpomínám, jak jeden uživatel byl v roce 2000 rozezlen, že dáváme Windows texťák zadarmo a za T602 chceme tři tisíce. Richard Kaucký odpověděl: Když chce pán židli, tak to stojí rozumný peníze, ale když chce pán starožitnost, tak to je prostě dražší. :-)
A v té době vzniklo i Desatero praktického e-businessu? Co to vlastně je?
S texťákem zadarmo přišla zajímavá internetová výzva: měli jsme cca 400 tisíc registrací a každý týden přemýšleli, jak je „osejlujeme“. Vždycky jsme v pondělí v 18:00 začali rozesílat mailing, já pak jel v devět večer do práce. A po určité době jsem podle počtu objednávek dokázal odhadnout, jak ta akce dopadne a kolik budeme mít obrat. Na základě toho vzniklo naše Desatero praktického e-businessu. Jednoduše si představme WEB jako výkladní skříň, e-mail jako obchodníka, pokladnu jako e-shopovou aplikaci.
V roce 2003 jste byl u prvního virálu. O co šlo?
Měl jsem na starosti i marketing. Naše vláda přesunula software z 5 % DPH do vyšší sazby, a tak jsem ve volném čase udělal takovou srandičku, která byla pak druhý den komentovaná na internetu a byla z toho celkem prča. Bylo to parte Pětiprocentní daně z přidané hodnoty.
A o rok později jste stál u zrodu divize eGovernment...
Možná to bylo později, ale ano, museli jsme oddělit prodej komerčním firmám od veřejné správy – jsou to dva různé světy. V roce 2007 se narodil projekt Czech POINT a o 2 roky později Datové schránky. Za oba projekty jsme byli ochotni „položit život“ a oba projekty fungovaly. Díky tomu jsme začali získávat úplně nové know-how, měli jsme najednou významné reference, které nám otvíraly dveře k novým projektům, například k webovým portálům.
Jaká vzpomínka se vám ještě vybaví, když se řekne 602?
V roce 2007 jsme udělali takový experiment – pozvali jsme všechny bývalé zaměstnance, kteří u nás pracovali aspoň rok. Efekt byl překvapivý. Oni přišli a říkali, že doba strávená v 602jce patří k těm nejhezčím, které profesně prožili. Tenkrát jsme si i my sami uvědomili, jak je 602 rodina jedinečná, a to podle mě platí doposud.
