Právní fikce je způsob, jakým právo pracuje s neexistujícími věcmi, jako by existovaly. Tento přístup pomáhá zjednodušit právní postupy, nebo dosáhnout spravedlivějších výsledků v případech, kde by striktní dodržování zákonů vedlo k nechtěným následkům. Díky právní fikci je právní systém pružnější a lépe se přizpůsobuje různým a často složitým situacím.
Příkladem použití právní fikce je elektronické podepisování dokumentů, zejména v komunikaci s veřejnou správou. I když elektronický podpis nesplňuje všechna potřebná kritéria nebo na dokumentu vůbec není, právo ho za určitých okolností může považovat za existující a platný. To usnadňuje používání elektronických podpisů a zjednodušuje právní procesy v digitálním prostředí, což podporuje širší využití digitálních technologií.
V praxi se právní fikce vlastnoručního podpisu používá například při komunikaci s úřady prostřednictvím datové schránky nebo jiného systému veřejné správy jako jsou různé státní portály. Takto podaný dokument musí úřad zpravidla považovat za vlastnoručně podepsaný, i když ve skutečnosti podepsaný není. Zákon totiž předpokládá, že fyzické osoby běžně nemají podpisový certifikát, a tedy nemohou podání podepsat uznávaným elektronickým podpisem. Existují však výjimky, například u právnických osob s více jednateli, kteří jednají společně. V těchto případech se fikce podpisu neuplatní, stejně jako když je podání učiněno z cizí datové schránky.
