Ačkoliv je rok 2023 a svět má za sebou velikou covidovou krizi, která výrazným způsobem zrychlila digitalizaci mnoha společností, stále se ve své praxi setkávám s mnoha mýty a legendami v oblasti elektronického podepisování.
Od úplně základních věcí, jako nevhodné kombinování papírových a elektronických podpisů, považuji za pochybné např. i časté spoléhání se na údajné “zaručené” elektronické podpisy, zpravidla pořízené přes různé podpisové platformy, kdy se o zaručený elektronický podpis ve skutečnosti nejedná.
Mnoho společností se – patrně v dobré víře – domnívá, že má vhodným a úplným způsobem vyřešený svůj přechod do bezpapírového (paperless) světa. Bohužel tomu tak není.
Pokud bych měl k přechodu na elektronické podepisování poskytnout svá tři zrnka moudrosti, šlo by o následující:
- Elektronické podpisy zpravidla nevyvolávají kontroverze ohledně své legálnosti. Striktně právně vzato je elektronické podepisování téměř vždy v souladu se zákonem. Problémem je však prokazování jednotlivých okolností podpisu. Nejdůležitějšími okolnostmi jsou ověření a prokázání totožnosti podepisujícího a zaznamenání obsahu transakce, zejména jeho zabezpečení proti následným změnám.
- Pokud žádná ze stran právní transakce nezpochybní totožnost podepisujících, mělo by se z pohledu práva jednat o platný úkon. Pokud však protistrana např. totožnost zpochybní, pak může mít mnoho společností problém důvěryhodně doložit, kdo smlouvu skutečně elektronicky podepsal.
- U dobře provedené digitalizace lzedůvěryhodnýmzpůsobem poznat totožnosti podepisujícího i obsah vzájemného ujednání přímo ze samotného elektronického dokumentu, který je nejčastěji ve formátu PDF.
Pokud výše uvádím, že mnoho společností může mít s prokazováním skutečného podepisujícího problém, mám tím na mysli, že v posledních letech došlo ke značnému rozšíření různých podpisových platforem s různou kvalitou ověření totožnosti podepisujícího. U vícero podpisových platforem však ve skutečnosti k ověření podepisujícího nedochází, pouze dochází k ověření existence e-mailové adresy, případně funkčnosti telefonního čísla. Navíc výsledný dokument není opatřen žádným elektronickým podpisem, ale pouze elektronickou pečetí, která slovy práva prokazuje původ dokumentu u dané podpisové platformy. Jinými slovy, dokument danou podpisovou platformou „prošel“. Elektronická pečeť nám však neposkytuje důvěryhodný způsob propojení identity podepisujícího s elektronickým dokumentem.
Tím neříkám, že podpisové platformy nemají být používány k digitalizaci. Spíše tím chci upozornit, že není podpisová platforma jako podpisová platforma a že správná digitalizace vyžaduje využití kvalitních řešení. A kvalitní řešení rozhodně nejsou založena na tzv. biometrických podpisech, ale to by bylo na delší vysvětlování.
Pokud Vás pohled pana Kuklinci zaujal a rádi byste se dozvěděli více, máte jedinečnou příležitost se s ním potkat na webináři, pořádaném společně s advokátní kanceláří Bird&Bird. Na webináři vystoupí společně s panem Kuklincou i Business Development Manager společnosti Software602,Antonín Truneca tématu digitalizace a jejího právního rámce, se budou věnovat detailně.
Webinář:Jak na digitalizaci “právně správně”?
Kdy:28. 6. 2023, od 10:00 hod
Registrovat na webinář, se můžete zdarmaZDE.
